Paranoia

2. března 2018 v 18:56 | Al |  "Básničky"
Proč na mě stále mluví?
Buďte na chvíli zticha!
Jako zavřená v nekonečné kostce z neznámých hlasů se snažím jim utéct
Pořád je slyším
Jsem snad paranoidní?
Sedím zhroucená na studené pohlaze,
Nemám sílu odporovat
Nutí mě abych je poslouchala
Abych vnímala jejich výhrůžky a nenávist
Kdybych je jen mohla umlčet
Zavřít je do kostky a nutit poslouchat
Proč je všechno tak těžké?
Držím se něčeho co jsem nikdy neměla a snažím se nepoškodit tento zkurvený svět
Všechno je tak nejasné, matoucí
Mám pocit, jako bych se motala v kruzích
V mojí hlavě přežívají, musím zabít sebe a vzít je sebou
Na chvíli zavírám oči a vnímám svůj tep,
Ten hnusný pocit života
Cítím jak mi bije srdce a chci ho zastavit
Najednou slyším křik.... můj křik
Přestávám se ovládat
Všichni si myslí, že v pokoji mi nic nehrozí
Pletou se, v pokoji jsou všichni
Čekají až se vrátím, naprosto zničená
A oni mě budou moct dorazit
Daří se jim to
Komu? No přece jim! Nejsem paranoidní
Oni žijí, v mé hlavě, děsivé místo
Chci to ukončit
Prosím dovolte mi je zničit
A s nimi zároveň i mě
Výdech a nádech bude to poslední co udělám
Nebudu cítit bolest ale svobodu
Jdu svojí cestou a nic mě nezastaví
Zaklapne za mnou zámek a budu konečně šťastná a oni zemřou se mnou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama