Zrození

27. září 2018 v 19:57 | Kookie |  "Básničky"
To já, zrozená
z omylu a bolesti
z opilé neřesti
do kouta hozená.
Nikdo se neptal,
jestli narodit se chci
tak mi neříkejte,
jak bych měla žít.
Sama proti celému světu,
můžu marně čekat na osvětu.
Zvuk záchranky slyším v dáli,
vždycky se mi všichni jen smáli.
Proč mě tedy nenecháte umřít?
Proč nemůžete moje přání ctít?
Tak já se loučím
a svůj život tiše skončím...
 

26. 9. 2018

26. září 2018 v 20:27 | Kookie |  Pocity
Znáte někdo ten pocit, když ležíte v naprosté paralýze, nemůžete dýchat, jen hrozně brečíte a slyšíte zvuk záchranky, která jede pro vás?
Já už ano. A věřte že to není příjemný pocit, i když, v té chvíli jsem tak psychicky na dně, že jsem chtěla jen umřít. Na intru to je celkem probém. Chtějí mě vyloučit za to, že jsem se zhroutila. Moc si toho nepamatuju. Ale jsem v koncích.

6.9.2018

6. září 2018 v 17:29 | Kookie |  Pocity
Začátek školního roku.... Pro někoho neškodný den, pro jiného zase noční můra. Já osobně jsem se do školy těšila. Jenže, nikdy se na nic netěšte. Dopadá to špatně. Vyvrhnutá z kolektivu. Odpad třídy. Chodí za mnou jen když něco potřebují. Jako vždycky. Nevím proč jsem si myslela, že se něco změní. Prostě najivní holka. Ale kdo z nás není najivní? Každý někdy je.
Cítím se sama, prázdně, bez duše. Chodím jako tělo, které tu někdo nechal a nemá zájem se pro něj vracet. Jen párkrát denně zažiju pocit, že o mě někdo stojí. Jen s jedinou osobou, díky které žiju. Nevím jestli je dobře, že pořád žiju. Často nad tím přemýšlím. Koneckonců, přemýšlím pořád. Co jineho má človek s mrtvou duší dělat? Vlastně sem píšu jen zlomek mých myšlenek. Jen ty, po kterých by mě nezavřeli se svírací kazajkou někam, kde mě už nikdo nikdy nenajde. Proč zrovna já? Komu jsem co udělala, že mě potkali takové věci a takto se cítím? Proč?
 


Informace

4. září 2018 v 17:34 | Kookie
Zdravím lidičky,
Al mi předala tento blog a od této doby jsem budu přispívat já...
Budu se podlepisovat Kookie. Pravé jméno neprozradím. Ani věk. Prostě nic osobního. Údaje které tu měla zapsané Al tu nechám. Narozeniny nejsou skutečné...
Co bysjte chtěli abych psala?

Omluva

2. září 2018 v 15:50 | Al
Dlouho jsem nepsala, ale měla jsem špatné období...
Stalo se vám někdy, že jste si řekli, že všechno zvládnete a půjdete klidně sami proti celému světu. Ale během chvíle vás přepadne deprese a jen brečíte a všechno na vás padá. Jste sami na pospas svým myšlenkám.
Já osobně nevím jak tyto situace řešit. Ale něco na tom bbude. Zamyslete se nad tím...

čtvrtá

3. srpna 2018 v 22:08 | Al |  Filosofické otázky

... Je pro člověka možné pochopit vesmír?

15.3.2018

15. března 2018 v 20:56 | Al |  Pocity

Každý vám říká, že musíte svým problémům čelit a být silní. Jenže nikdo nedomyslel drobný detail. Kde vzít tu sílu?
Když jste na dně, nemůžete si tu sílu nějak vycucat z prstu. Nemávnete kouzelnou hůlkou. Prostě ji nemáte. A bez ní to prostě nejde. Každá kriitika vám vezme kousek vaší síly. Buďte uřímní, ale jen do té míry, abyste nekradly moc velké množství síly. Stejně sílu nikdo nezíská. Uteče do prázdna. Je to smutné. Myslete na to.

třetí

15. března 2018 v 15:02 | Al |  Filosofické otázky

... Jak si představujete dění po smrti?

Carpe diem

12. března 2018 v 19:59 | Al |  "Básničky"
Carpe diem - život je krátký
Kdybych jen tenhle pocit znala
Můj život je dlouhý
Nebo snad ne?
Dlouhých 16 let
Říkáte si "další blbka co si stěžuje"
Neznáte mě a já neznám vás
Nemůžete vědět, čím jsem si prošla
Ale nebudu vám cpát můj život
Každý máme svůj
A s ním i svoje problémy
Tak proč soudit ostatní?
Za maskou každého z nás
Je něco
Každý máme své kostlivece
I ty
Ty, který tohle čteš
Vím to
Nechci tě tím nějak děsit
Jen si na to příště vzpomeň
Až budeš soudit druhé...

Prázdno

12. března 2018 v 19:57 | Al |  Pocity
Cítím naprostou prázdnotu
Beznaděj a bolest
Nemůžu se hnout
Jen prázdně ležím a zírám
Říkám si
Když už to skončí?
Zítra...
Za rok...
Proč to neskončilo včera?
Jsem vydána na pospas svým myšlenkám
Nemůžu je zastavit
Křičí na mě
A já s tím nic neudělám
Vím že je nemám poslouchat
Ale není to snadné
Ale co je v životě snadné?
Musím poslouchat srdce
Srdce, které ještě nevyhaslo
Je sice zlomené a bolavé
Ale stále bije
Přes všechny ty bolesti
Stále bije
Nevzdalo to
Nemůže to vzdát
Vzdát to může jen mysl
Tak neposlouchejme mysl
Ale srdce,
Které chce žít a dál bojovat
Vím, že se to zdá nemožné
Ale není
Stačí se rozhodnout
A něco začít dělat
Tak bojujme společně s ním!

Kam dál