15.3.2018

15. března 2018 v 20:56 | Al |  Pocity

Každý vám říká, že musíte svým problémům čelit a být silní. Jenže nikdo nedomyslel drobný detail. Kde vzít tu sílu?
Když jste na dně, nemůžete si tu sílu nějak vycucat z prstu. Nemávnete kouzelnou hůlkou. Prostě ji nemáte. A bez ní to prostě nejde. Každá kriitika vám vezme kousek vaší síly. Buďte uřímní, ale jen do té míry, abyste nekradly moc velké množství síly. Stejně sílu nikdo nezíská. Uteče do prázdna. Je to smutné. Myslete na to.
 

třetí

15. března 2018 v 15:02 | Al |  Filosofické otázky

... Jak si představujete dění po smrti?

Carpe diem

12. března 2018 v 19:59 | Al |  "Básničky"
Carpe diem - život je krátký
Kdybych jen tenhle pocit znala
Můj život je dlouhý
Nebo snad ne?
Dlouhých 16 let
Říkáte si "další blbka co si stěžuje"
Neznáte mě a já neznám vás
Nemůžete vědět, čím jsem si prošla
Ale nebudu vám cpát můj život
Každý máme svůj
A s ním i svoje problémy
Tak proč soudit ostatní?
Za maskou každého z nás
Je něco
Každý máme své kostlivece
I ty
Ty, který tohle čteš
Vím to
Nechci tě tím nějak děsit
Jen si na to příště vzpomeň
Až budeš soudit druhé...
 


Prázdno

12. března 2018 v 19:57 | Al |  Pocity
Cítím naprostou prázdnotu
Beznaděj a bolest
Nemůžu se hnout
Jen prázdně ležím a zírám
Říkám si
Když už to skončí?
Zítra...
Za rok...
Proč to neskončilo včera?
Jsem vydána na pospas svým myšlenkám
Nemůžu je zastavit
Křičí na mě
A já s tím nic neudělám
Vím že je nemám poslouchat
Ale není to snadné
Ale co je v životě snadné?
Musím poslouchat srdce
Srdce, které ještě nevyhaslo
Je sice zlomené a bolavé
Ale stále bije
Přes všechny ty bolesti
Stále bije
Nevzdalo to
Nemůže to vzdát
Vzdát to může jen mysl
Tak neposlouchejme mysl
Ale srdce,
Které chce žít a dál bojovat
Vím, že se to zdá nemožné
Ale není
Stačí se rozhodnout
A něco začít dělat
Tak bojujme společně s ním!

Proč?

11. března 2018 v 14:51 | Al |  "Básničky"

Chci umřít, je to zas tak moc?
Nespěchejte mi na pomoc
Co se dalo jsem zkazila
Sama sobě život zničila
Chci jen napsat dopis
Stejně jsem už na odpis
Dopis se závětí
A šup do podsvětí
Tam platnější budu
Nechám se zblbout od bludů
Že líp tam bude mi
Než tady na zemi... bio

Prázdnota

11. března 2018 v 11:19 | Al |  "Básničky"

Polož mi ruku do klína
A zavři oči.
Někdy tak všechno začíná
A někdy končí
Tolik vyřčených slov
Nebo vlastně ticho
Mluvím jako do prázdna
Ja jsem ta prázdnota
Křičím sama do sebe
Sama na sebe
Bez výsledku
Křičím vlastně do prázdnoty
Nemám žádnou odezvu
Zůstala jsem sama se sebou
Sama se svojí prázdnotou
Proč mají lidé city?
Nechci je mít
Bylo by všechno tak snadné
Tahle doba se mi hnusí
Nenávidím tenhle svět
Samé drogy, chlast a nenávist
Všichni jsme plní nenávisti
I já
Nenávidím se
Tak co sakra s tím?

Breaking the habit

11. března 2018 v 11:08 | Al |  Linkin Park
Vzpomínky mě sžírají
Jako otevírání rány
Zase se trhám na kusy

Všichni předpokládáte
Že mi v mém pokoji nic nehrozí
Dokud to nezkusím znovu

Nechci už být tím
Kdo vybírá bitvy
Protože hluboko uvnitř vím
Že já jsem ten zmatený

Nevím, za co bojovat
Nebo proč musím řvát
Nevím, proč se do toho pletu
A říkám to, co tak nemyslím

Netuším, jak se to ze mě stalo
Vím, že to není v pořádku

A tak si odvykám
Zbavuji se svého návyku
Dnes v noci

Beru si své prášky
Zamykám dveře na dva západy
Snažím se znovu popadnout dech

Ublížil jsem si mnohem víc
Než kdy jindy
Nezbývala mi už jiná možnost

Nechci už být tím
Kdo vybírá bitvy
Protože hluboko uvnitř vím
Že já jsem ten zmatený

Nevím, za co bojovat
Nebo proč musím řvát
Nevím, proč se do toho pletu
A říkám to, co tak nemyslím

Netuším, jak se to ze mě stalo
Už nikdy nebudu v pořádku
A tak si odvykám
Zbavuji se svého návyku
Dnes v noci

Načmárám to po zdech
Protože já jsem vinen
Už nechci víc bojovat
A takhle to tedy končí

Nevím, za co bojovat
Nebo proč musím řvát
Ale nyní mám jasno v tom
Jak ti ukázat, co si myslím

Netuším, jak se to ze mě stalo
Už nikdy nebudu v pořádku
A tak si odvykám
Zbavuji se svého návyku
Zbavuji se svého návyku
Dnes v noci

9. 3. 2018

9. března 2018 v 19:15 | Al |  Pocity
Znáte ten pocit, když se cítíte jako největší odpad světa? Nejradši by jste se zahrabali hluboko pod zem, aby se na vás nikdo, ani vy sami, nemuseli dívat?

Tenhle pocit můžete zažít, když uděláte nějakou blbost. Něco na co nejste pyšní.

A nebo prostě přirozeně nenávidíte sebe. Hnusíte se sami sobě jen při zahlédnutí sami sebe v jakémkoliv předmětu odrážející váš obraz. Když se díváte do zrcadla, chce se vám zvracet, rozbít zrcadlo nebo na sebe alespoň plivnout.

Další varianta je, když se změníte na něco, nebo možná v něco, co nechcete. Tahle změna se vám nelíbí a stejně jako v předešlém případě, se hnusíte sami sobě. Začněte třeba kouřit nebo pít. Nelíbí se vám to.

Ale nejhorší případ, teda alespoň podle mě, splňuje všechny tyto věci. Takže je to sebenenávidící se alkoholik, který kouří a dělá špatná rozhodnutí za která se stydí... A tenhle případ začínám být i já. Vlastně už jsem. Stydím se za sebe, hnusím se sama sobě, prostě a jednoduše se nenávidím...

Co s tím?

Sny

8. března 2018 v 21:58 | Al |  "Básničky"
Ty kroky do neznáma
Děsili mě vždy
A doufám že nejsem jediná
Co měla v očích velké sny
Jako malá holka princeznou
Nebo cukrářkou
Jen jako bezstarostný motýl,
Lítat a přemýšlet
Teď mám smysluplnější cíle
Někam se dostat a být šťastná
Prožít život na plno
A víc se nebát neznáma!

druhá

8. března 2018 v 21:50 | Al |  Filosofické otázky

...Je vesmír nekonečný a navěký?

Kam dál